Určeno začínajícím konstruktérům
Prolog
Začalo to zcela nevinně.
Mám staršího brášku, nepolíbeného strojařskou praxí, který měl krapet problém s modernizací zastaralých mířidel na své sportovní malorážné pušce.
No a já, strojařskou praxí prolezlý do morku kostí, přemýšlivý chlapík s tunou volného času, jsem se ujal věc vyřešit.
JÁ BLBEC !!!
Bylo skoro jaro 2019 a bráška začal přemýšlet, že by jako oprášil prach z flinty a po mnoha letech kouknul na nějaké závody. To víte, rodinné starosti mu tento koníček nedovolovaly. Nyní ale potomci dostatečně povyrostli a nějaký ten volný čas se občas najde.
Jak už bylo řečeno, rozhodl se zmodernizovat stará mířidla. Takže zavítal do e-shopu euroshooting.eu pana Vargy a jal se vybírat. Volba padla na tunel AHG STRONG M18 a dioptr Gehmann Compact.
Samozřejmě, jak už to tak bývá, nastaly problémy.
Problém č.1: rybina pro dioptr na pušce je menší než ta u nového dioptru…prostě rozdíl mezi ruskou a německou výrobou. Klasika.
Problém č.2: nový dioptr je vyšší než ten starý, takže se musí zvednou i muška.
A zde ke slovu přicházím já a mé legendární schopnosti.
Muška se musí zvednout, takže se musí udělat nový nástavec na hlaveň. Tzn. flintu změřit, zjistit polohy starých mířidel, aplikovat / přepočítat na nová, navrhnout a vymodelovat kompletní nástavec, udělat výkresy, zadat do výroby a nakonec smontovat a narvat na hlaveň.
Pchee…Brnkačka! Maximálně dva měsíce.
Tou dobou jsem se už nějaký čas věnoval modelovacímu softu Rhinoceros 6, takže během pár dnů už byl nějaký návrh s tím, že některé rozměry se upraví dle potřeby. Prostě základ, od které se odpíchneme.
ProArms armory je nápad brášky. Jedná se o českou firmu v současnosti vyrábějící útočnou pušku PAR mk3 (klon AR-15), které fandíme.
Konstrukce nástavce jednoduchá, zvládnutelná i na konvenčním soustruhu a frézce.
Hned na to úprava a přidání kostky s rybinou pro mušku.
Rychlá konzultace a následná úprava na černý elox s duralovými boky, což se ukázalo jako geniální kombinace…jsme kluci koumáci!
Moc masivní, takže úprava + šikmé otvory.
Bohužel se taky ukázalo, že pravidla libovolné malorážky nedovolují v nástavci žádné otvory, které by mohly fungovat jako kompenzace. Tak co s tím? Hmmm…CINK! ŽÁROVIČKA!!!…Tak je uděláme slepé. Z větší vzdálenosti to bude vypadat jako průchozí a bude to dobrý vtip až přijdou rozhodčí.
Úprava modelu je otázka sekund.
Ale už je potřeba mít reálné rozměry, takže šupky dupky na souřadnicový měřící stroj na kterém pracuji.
Hlaveň byla základní osa, na konci hlavně nulový bod, rotaci kolem osy určila stará muška. Pár minut a měli jsme potřebné souřadnice staré mušky, obou dioptrů i průměr osazení hlavně. Posuvkou ještě v rychlosti sebrat rozměry z nového tunelu a vymodelovat jej.
Jak si tak občas s bráškou píšeme přes WhatsApp (dále jen WA) a nebo kecáme u pivka, tak jsem dostával různé nápady jak nástavec vylepšit. Tedy takhle, nástavec jako takový zůstal stejný. Prostě máte díru podle hlavně a vnější rozměry taky už dané, není potřeba je měnit. Ale protože jsem ten přemýšlivý typ s tunou volného času, co třebas neudělat mušku výškově stavitelnou? Proč? No a proč ne 😀
Nemusí být stavitelná po setině milimetru, ale třeba po milimetru…co kdybych se v nějakém výpočtu sekl a posunul mušku o milimetr nahoru než bylo třeba? A to už jsem měl nástavec verze 2 s dvoumilimetrovými podložkami a možností posunout mušku +/- 2 mm od vypočítané výšky.
Pro jemnější nastavení stačí použít jinak tlusté podložky.
Přemýšlím dál, baví mě to modelovat, upravovat atd., nápady přicházení ze všech stran mého mozku a další verze na sebe nenechají dlouho čekat.
Zde musím zpětně přiznat, že ty verze se mi začínají pomotávat. Jak tak koukám do WA, bylo jich o dost více než jen ty, které mám vedené v Rhinocerosu.
To v tuto dobu napravuji, projíždím všechny soubory a dávám do kupy veškeré evidované verze.
Ta výše vyobrazená je verze 4.
Dále tu máme verzi 5:
Ta měla již kostku pro tunel složenou ze dvou dílů, kde spodní měl zkosení pro osové vyrovnání v nástavci, a pro horní díl tu byly 3 schody po 2 mm (výšková korekce). Osové (stranové) vyrovnaní zajišťovaly zkosené boky schodů.
Verze 6: spodní část spodního dílu má zkosení pro stranové vyrovnání dílu. V horní části už je ale rybina pro druhý díl, která je od úhlem. To dovoluje plynulý posuv výškové korekce. Aretace zajištěna vzpříčením červíků.
Ve verzi 7 se zbavuji spodního dílu a rybina je přímo v nástavci, pod trochu větším úhlem než u verze 6.
A pak to přišlo…
To jsme se zase takhle jednou bavili s bráškou přes WA o tomhle projektu a já dostal nápad…co nápad, ale NÁPAD !!!
Nooo, vlastně tam byly dva nápady.
1) stavitelnost výšky pořešit milimetrovými podložkami
2) a co takhle to vylepšit o možnost stranové korekce?
Stranová korekce mušky? Kdo to má?
No právě! Kdo to má!? 😀
Verze 8 (na obr. bez podložek) tedy měla v nástavci vybrání (pro podložky a spodní díl), uprostřed tohoto vybrání byl ale „sloupek“ pro dva M3 šrouby. Horní díl měl drážku pro tyto šrouby, ve které byla možnost dílem stranově posouvat.
Mělo to jednu nevýhodu. Ona drážka ubrala materiál uprostřed rybiny pro mušku, zrovna v místech kde je upínací segment mušky. Takže drážka musela pryč…
Celé jsem to překopal, použil systém rybin a vznikla verze 9:
Vzhledem k prostoru to nešlo (tedy mě to nešlo) vymyslet tak, aby ty korekce byly stavitelné šroubem.
Možná, že dnes po zkušenostech z tohoto projektu bych to dal. Přeci jenom by to bylo nejlepší řešení než mít výšku stavitelnou podložkami a stranu jen tak od ruky. I když ty podložky nejsou špatným nápadem, protože se dají sehnat různě silné plechy.
Takže jak už jsem naznačil, stranová korekce posuvem „by voko“ v rybině.
Výsledek?
Vcelku slušný návrh sestávající ne z jednoho nebo dvou kusů (teď nepočítám samotný nástavec), ale rovnou ze tří + podložky a šrouby.
Vypadá to slušně, co říkáte?
Takže jsem udělal výkresy a přes známého sehnal výrobu, firma KONO Novotný s.r.o.
To už bylo takhle v srpnu…
S panem Novotným jsem dojednal co a jak. Akorát že právě jede na dovolenou, takže na to koukne až přes příští týden. Pohoda, nespěchal jsem na to a byl rád, že jsme ve fázi výroby.
A to vám takhle v práci nad tím přemýšlí: tohle musí na CNC, tohle dá na konvenčce a jak to bude vlastně velký v reálu? Tak si to na papír vše nakreslím v poměru 1:1.
ČOK!…pardón, ŠOK!
To je takhle mrňavý? To snad na frézce ani neudělá. A bude to vůbec fungovat? Je to nějaké chatrné, tady jen 1,5 mm. A co když tohle a támhle to…?
SAKRA! CHAOS! PANIKAAAAA!
Nooo, co vám budu povídat…za minutu 12 vznikla verze 10.
Verze, která se již opravdu vyrobila. Verze, která má pevné uchycení všech dílů. Verze, která má vypadat sakra dobře.
Pošlu to bráškovi, tak on „No, já ti do toho nechtěl krafat, ale něco takového mě napadlo už dříve.“
A pak nemám mít vyšší tlak 😀
Stavitelná výška je zachována nerezovými podložkami, stranový posuv stále, ale né tak úplně, „by voko“ (dočtete se níže).
Horní díl s rybinu má sice na modelu 4 otvory pro šrouby, ale zatím jsou vyvrtány pouze dva. Ty dva po stranách až v případě, že by dva šrouby nestačily k pevnému sešroubování (zatím nic nenasvědčuje tomu, že by nestačily). Podložky i spodní díl jsou na toto připraveny, mají 4 otvory / závity.
Samozřejmě je jasné, že to není dokonalé, ale svůj účel by to mělo splnit dobře.
12. září jedu vyzvednout hotové díly u pana Novotného.
V reálu to vypadá lépe než na monitoru, vcelku překvapila hmotnost. Horní díl udělali dvakrát, to mi nevadilo.
Cha…a teď přišla řada na mé šikovné ručičky.
S nástavcem nebylo třeba dělat nic. Ale než to pošlu do eloxu, tak ostatní díly bylo potřeba trochu upravit. Takže spodní díl, 6 podložek (maximum co bylo možné se zakoupeným spojovacím materiálem…firma Nerezka) a horní díl.
Pěkně to na sebe usadit, stáhnout šrouby a za pomoci malé ruční brusky, jehlových pilníků a smirku zapucovat boky tak, aby k sobě sedly (podložky byly o trošku větší). Výsledek má být takový, že mezi černým eloxem budou podložky pěkně svítit. Hlavní rohy zaoblit, někde upravit sražení hran a je to.
Další den jsem si připravil objednávku a vyrazil do Galvaniky Praha dát díly na elox. Zvolil jsem tvrdý černý elox, vrstva 30 µm, mořit jen lehce, protože průměr pro hlaveň je přesný.
Jéé, málem jsem zapomněl…
S tím totiž byla taky sranda, s tím průměrem.
Při měření na 3D jsme změřili průměr na vyčuhujícím konci hlavně. Potom, co jsme dřevem a silou, následně kladivem a ještě větší silou (přes to dřevo samozřejmě) sundali nalisovaný starý tunel z hlavně, jsme již průměr nepřeměřili. Byl tam nějaký bordel, jestli lepidlo nebo stará vazelína…rusák ví.
Bráška si to doma očistil a zapucoval.
Když jsem přivezl díly z výroby, průměr pro hlaveň si v nástavci změřil a odpovídal výkresu. Napadlo mě ale to, co možná už teď i vás. Jaký je průměr pod tím tunelem?
No jasně že jiný, ach jo. O 0,04 mm větší než jsme naměřili na 3D, takže tam je asi nějaký náběh. Naštěstí to znamenalo, že vyrobený průměr je potřeba zvětšit (cca o 0,03 mm). A šlo to dobře i smirkem. Takže jsem se asi půl hodiny štoural v díře, jednou točil prstem, podruhé nástavcem atd. a průběžně měřil.
Díly tedy připravené na elox, zpět ke Galvanovně (na fotce s vypočítanými obsahy ploch, potřebné pro objednávku).
17.9. odpoledne předána objednávka i s díly. Teď už jenom čekat.
Už 20.9. jsem si pro díly jel…sakra milé překvápko.
Doma pak na to koukám a průser…
Horní díl s rybinou asi zapomněli v kyselině a byl sežraný snad o 0,5 mm z každé strany, spodní dosedací plochy ještě nějak šikmá…no hrůza.
A tak se o tom s bráškou bavím večer přes WA, hudrujeme atd. když v tom…CINK! ŽÁROVIČKA!
Sakra, vždyť máme přece druhý kus!
Oooo, jaká prozíravost pana Novotného zachraňuje nejen nás, ale i Galvaniku.
Teda popravdě, já ten kus trochu poku.vil (a nechtěl jsem to tu vykecat), ale to se dalo napravit větším zapucováním pilníkem a smirkem. Je tam navíc prostě takový žlábek.
Mimochodem zde, při debatě přes WA a ujasnění si řešení, jsme už byli v pohodě a než jsme pokročili k jinému malému projektu (trička bowlingového týmu Flákači), ze kterého asi vzejde i tričko jednoho střeleckého (nebo střeleného?) Flákače, tak vznikl nápad na tento článek. Nadpis, podtitul a prolog jsou citací bráškovi zprávy.
Díl tedy připravuji a s chutí a zvědavostí se vrhám na nástavec, který je stále ještě celý černý. Musím sundat elox z boků.
Volím si tebe, Pikachu!…oprava: Volím si tebe, smirkový papíre s hrubostí 150 zrn na centimetr čtvereční!
Smirek na kameninovou desku, nástavec bokem na smirek a jedééém.
Jde to vcelku snadno a na pohodu, přestávám se bát a zrychluji. Za krásnou půlhodinku jsem hotovej…s tím nástavce. Boky se lesknou, smirek zanechal krásné stopy a falešné otvory zejí temnotou. Jsem unešen, vypadá to hezky.
Ještě nádrhem udělat malou stupnici pro stranovou korekci (+/- 2 mm po 0,5 mm) a ve spodním dílu v ose malý V zářez a můžeme jít dál.
24.9. ráno mířím do Galvaniky s reklamací. Pán na příjmu si zahudroval a že hned jak to půjde udělají ten druhý kus. Odpoledne jsem si díl vyzvednul, je v pořádku a mířím na laserové gravírování.
Snad se to v této poslední fázi nepokazí.
Než mi kamarád gravírování udělá, řeším ještě jednu drobnost.
Na obrázku z 3D měření si můžete všimnout, že bráška má na pušce černou samolepku s nápisem ANSCHÜTZ, což samozřejmě neodpovídá pušce. Ono to tedy bude asi tím, že celé to dřevo je zakázková výroba kde vzorem byla právě „ANČA“.
Takže jsme se rozhodli pro nápravu a jak jinak než v pořádném stylu!
Krok 1: zagooglil a najít nápis ANSCHÜTZ v hodně kvalitním obrázku
Krok 2: zjistit jeho font písma…problém, ale nic co by google nevěděl. Existují stránky kam vložíte obrázek a zjistí vám to přesný font, příp. nabídne podobné. Takže nápis VOSTOK CM-2 ve stejné fontu jako má „ANČA“ je doma.
Krok 3: naměřit výšku samolepky, délka se upraví dle nápisu a ještě rádiusy rohů a šup k Rhinu.
Krok 4: vytvořit PDF plné (30 ks) černých štítků s bílým nápisem VOSTOK CM-2
Krok 5: zadat do výroby…firma PMPRINT v Letňanech byla ochotná vytisknout jednu A4.
27.9. si jedu pro samolepku. Do ruky dostávám 3x A4 (pána to asi baví) dokonce s vyřezanými samolepkami a za pár korun. Paráda, s tím si může bráška vytapetovat 😀
3.10. jedu pro nástavec po gravírováním. Nejde to nazvat jinak než NÁDHERA!
Takže to máme komplet.
Oznamuji to bráškovi a na druhý den je domluvené nasazení nástavce.
4.10. je tedy první den D (druhý bude na střelnici).
Než bráška přijel, udělal jsem fotky a malé video sestavy, nástavec nechal na prizmatu a zakryl jej hadrem. Do teď bráška viděl jen CAD modely a rendery + tedy ten zmršený kus z Galvaniky. Takže pro něj to má být velké překvápko.
A tady mu nechávám prostor pro vyjádření svých pocitů:
Tak já se teda vyjádřím no 😊
Vzal jsem flintu. Skočil jsem do monopostu a vyrazil za brašulínem. Jak je výše uvedeno, tak musím zopakovat, že finální vzhled nástavce mi ten dobrák tajil až do konce, tak jsem byl docela hodně napnutý co na mě vybalí! Když jsem dorazil, tak na základně měřící mašiny bylo prizma zahalené přehozeným hadrem. Sakra asi bude překvápko 😀 Položím batožinu a jde se na to. Brácha udělal klasickou stahovačku a tradá, je to tady! Sice jsem po všech peripetiích a konzultacích, různých variant a modelů, předběžně věděl, jak to bude vypadat, ale i tak se dostavil vcelku slušný WOW efekt!!! No Ty VOE to je hodně pěkná záležitost! Nádhernej kousek strojařiny a ještě v parádním balení! No to mě po..r! To kontrastní provedení vypadá exkluzivně. Snad to na té staré flintě nebude jak pěst na oko! No a světe div se – není! Díky fakt rozumným rozměrům to pušce vizuálně dost sluší a tak nějak nástavec s tunelem podtrhuje docela impozantní vzhled pušky s propracovanou závodní pažbou a jako bonus jí to dává trochu hi-tech nádech! Prostě paráda. Jsem nadšen! Musím vypíchnout hlavně vzhled broušené plochy, kterou brácha nechal trochu hrubší a v kombinaci s jemným vylaserovaným nápisem vypadá fakt libově! Hold detailista se v něm nezapře! A falešné otvory na předku taky působí hodně dobře a na pár metrů vypadají jako opravdové! Jsem zvědavej jak to časem budou hodnotit lidi na střelnici! Tak teď to trochu rozdýchat, protože není případným problémům konec. Jsem trochu rozechvěn, ale zachovávám rozvahu a jde se nasazovat 😀
Nasazení nástavce:
sundali jsme všechny díl, vazelínou mázli osazení na hlavni i v otvoru nástavce a díky náběhům z části nasadili. Pak přišlo na řadu dřevo a pertinaxové kladivo. Každým „ťuknutím“ nástavec zalezl o pár milimetrů. Opravdu tam byl přesah maximálně setinka milimetru. Ještě jedna rána a jsme na dorazu.
Netrefili jsme se trošku s rotací, takže nástavec do svěráku, trochu zapáčili na pušce a asi na 5. pokus se to povedlo srovnat. Ještě pojistný nerezový červík, nasadit díly (dáváme zatím 2 podložky podle výpočtů) a … a je HOTOVO.
Tedy skoro. Ještě sundat nálepky z pušky – myslel jsem, že se na to bráška už vrhnul doma, když jsem mu přinesl samolepky…on se na to vykvák 😀 Samolepky sundány, benzínem očištěno lepidlo a jde se fotit 😀
Druhý den D je 17.10. – jsme domluveni na střelnici, zároveň tam pak absolvuji kurzy bezpečné manipulace se zbraní a střelby pro získání zbrojního průkazu (pozn.: 24.10.2019 jsem úspěšně složil zkoušky 😀)
Už dva dny předem sleduji počasí a nakonec bylo jak na objednávku. Polojasno, 18-20 °C, bezvětří.
Bráška mě vyzvedává v práci, poslední kontrola pušky a měření. Čmárání v Rhinu ukazuje, že se výroba i sestava povedly, prý by to mělo jít 9 mm dolů a 12 mm doprava oproti původnímu nástřelů.
Ukázal bych tu nákresy záměrných přímek a výsledků z Rhina, ale určitě čekáte, jak to na té střelnici dopadlo 😀
Vzhledem k tomu, že jsme vlastně kompletně vyměnili celá mířidla, tak je naším cílem zjistit kam to vůbec lítá a případně naladit mušku tak, abychom dostali zásahy do terče. Následně už by se ladilo jen dioptrem (ten je zatím nastaven do své středové polohy).
Stavíme terč na 50 m, stavíme pozorovací stanoviště (stativ s dalekohledem) a připravujeme vše pro akci. Střelba bude vsedě s oporou.
Bráška zasedá k první ráně, já čumím do dalekohledu…
Ozve se rána jako kráva, já se leknu. To kolega střelec ob stanoviště vedle zkouší starý dobrý lehký kulomet BREN 😀
Pak se ozve jen takové pšouknutí, bráška vystřelil.
Zírám do dalekohledu a…
„Tak co?“ ptá se bráška.
„Nooo, co ti mám na to říct?“ napínám ho
„Sedmička na jedné hodině.“ dodávám a křením se 😀
Napětí z nás padá, máme obrovskou radost a bráška posílá do terče další a další střely. Cvaká na dioptru, blíží se ke středu.
Soustřel se nakonec stabilizuje v devítkovém kruhu. Vliv neideální polohy dělá soustřel o něco větší, ale to nevadí. Vleže a ve střeleckém oblečení by to mělo být lepší.
“No a taky jsem trochu slepej a není natrénováno že?!” 😀 (pozn. brášky)
Prst je první rána, na další 2-3 rány se už dostáváme do devítkového kruhu.
(sedmička na šesté hodině a osmička na třetí jsou testovací kvůli cvakání na dioptru – takový ošulený BOX TEST (pozn. brášky).
Měníme terč a sedám si k tomu já. Nepolíben zaměřováním přes dioptr sekám tři osmičky (na 6.h, 5.h a 3.h). Střílí se z toho hezky, asi časem taky pořídím malorážku 😀
Nakonec bráška prohazuje: „No tak na to, jak sis fakt vyhrál s tím nástavce a možností pro výškovou i stranovou korekci, tak jsme na to vůbec nešáhli 😀“
No co dodat…NEJSME ŽÁDNÍ BLBCI !!! 😀😀😀
Sice matematika a geometrie nakonec trošku selhaly, ale když vám do toho ještě kecá fyzika!…tak se není čemu divit 😀
Myslíte, že tímto projekt CM-2 končí?
Jistě že ne, ještě musíme udělat to tričko.
Ale o tom bude další článek a slibuji, že bude kratší než tento 😀
„Však neboj…on se někdo najde, kdo by chtěl něco vyprojektovat!” 😀 (pozn. brášky).
„Hmmmm, že by další Vostok?“ dodávám.
Ono totiž už bylo něco málo naznačeno 😀
Poděkování:
Firmě KONO Novotný s.r.o. – odvedli jste parádní práci! A super prozíravost.
Mimochodem, ty malé nerezové čepy sedly dokonale (další menší projekt). Díky.
Firmě Nerezka, přesněji Jarmila Michnová – přehledný web, jednoduché objednání, rychlé dodaní, skvělé ceny a komunikace.
Firmě Galvanika Praha s.r.o. – rychlé provedení povrchové úpravy, ale vztyčený ukazováček za ten zmršený kus. Nicméně chápu, může se stát, jsme jen lidi.
Filipovi za laserové gravírování.
Firmě PMPRINT za vytisknutí samolepek VOSTOK CM-2
Komentář brášky: “A já bych rád poděkoval tomu bláznovi, co se tohoto projektu zhostil a s vervou sobě vlastní to všechno dotáhnul do zdárného konce – díky Brácho! Pokaždé, když se mi poštěstí ukořistit nějaký čas, udělat si radost a zalehnout s flintou na střeliště, tak si na tohle všechno vzpomenu! 😊 “
Doslov:
Pamatujete, jak jsem psal o tom, že jsem to tenkrát nemohl vymyslet jinak a že bych to dnes asi zvládl? No nedalo mi to. Takže zatím co čekám na laserové gravírování, mozek pracuje…
27.9. jsem věděl že to půjde. Byla jediná podmínka – aby to bylo montovatelné na stávající nástavec.
30.9. vznikla verze 11 se stranovým posuvem pomocí šroubu.
1.10. – evolucí z v11 vznikla verze 12 s výškově stavitelnou rybinou. Hrubá výška je stále stavitelná podložkami, ale pro jemnější doladění vznikla samostatná rybina se šrouby a pružinami dovolující jemné nastavení výšky v rozsahu cca 2 mm.
Mělo to jediný problém. Na pružinách se může rybina hýbat do strany, takže je zapotřebí nějaké vedení, a nebo to udělat pevnější.
Řešení na sebe nenechalo dlouho čekat a den na to vznikla poslední verze, tedy v13.
Pružiny šly pryč, místo nich nastoupil malý M3 červík jakožto stavitelný šroubek uprostřed rybiny pro jemné doladění výšky v rozsahu 1 mm. Dotažením dvou krajních šroubů dojde k vzepření a celá sestava je pevná.
Byla upravena stranová korekce: přibyla pružinka a vedení dílů bylo přesunuto na boky. Původní podložky musejí být převrtány.
Tímto tedy opravdu už končí tento článek 🙂
Autor tohoto článku si vyhrazuje veškerá práva jak na text, tak na obrázky a všechna konstrukční řešení, která jsou v článku uvedena a nebo z něj vyplývají.